V průběhu války v Iráku, poté, co americká armáda utrpěla četné ztráty vlivem bombových útoků na silnicích, se Pentagon obrátil na ocelárnu v Coatesville v Pensylvánii s objednávkou na pancíře pro bojové vozy. Podnik se specializoval na pancéřování vojenských lodí a ponorek již před druhou světovou válkou. Pro zajímavost, jediná ocelová konstrukce, která zůstala stát po pádu Světového obchodního centra, stěna z trojných sloupů, byla vyrobena práve zde. Nicméně v posledních letech se závod v Coatesville velké prosperitě netěšil. Nejméně 150 pracovních míst zůstalo uvolněných vlivem odchodů do důchodu a zaplnit se je nepodařilo.
Ocelárna tedy nyní operuje na přibližně jen poloviční kapacitu, jak tvrdí dělníci. 580 ocelářů sdružených v odborech, kteří stále na místě pracují, se obává, že mezinárodní konglomerát ArcelorMittal, který je vlastníkem podniku, by jej jednoho dne mohl uzavřít.
V poslední době však Coatesville zachvátila vlna střízlivého optimismu. V březnu letošního roku oznámil Donald Trump novou 25 % celní sazbu na dovoz ocelářských výrobků do USA a tento týden ukončil dočasnou výjimku z tarifů pro Evropskou unii, Kanadu a Mexiko, tři klíčové americké spojence, kteří dohromady zajišťují 40 % dovozů. Tato zpráva byla přijata se zděšením a pobouřením v La Malbaie v Quebeku, kam byl svolán summit zemí G7. Britská premiérka Theresa Mayová označila v telefonickém rozhovoru s Trumpem z minulého týdne tarify za neoprávněné a hluboce znepokojující, jak zaznělo z Downing Street.
Kanada, Evropa i Mexiko mezitím oznámili zavedení odvetných sazeb.
Avšak v místech, jako je Coatesville, a kdekoli jinde v USA, byly Trumpovy tarify uvítány jako dlouho očekávaný stimul, jenž by mohl americký ocelářský průmysl opět postavit na nohy. Zaměstnanost v odvětví klesla v USA od roku 1998 o 35 % a země dováží téměř čtyřikrát více oceli, než vyváží. Trumpova administrativa si dala za cíl navýšit výrobní kapacitu ve výrobě oceli ze současných 73 % na 80 %.